Moldávie
Začínající léto nám díky dvěma červencových svátků nabídlo pár dní volna, tak jsme naplánovali menší výlet na východ Evropy. Tentokrát se cesty zúčastnily 4 posádky na svých motocyklech. Vzhledem k tomu, že právě v tomto roce se zrušila vízová povinnost do Moldavska, rozhodli jsme se navštívit právě tento pozapomenutý kousíček Evropy.
Vyrazili jsme v pátek 29. června a přes Slovensko, kde jsme strávili první noc, jsme dojeli po tradičním kolečku sbírání podpisů a razítek na hranicích na Ukrajinu. Pokračovali jsme nejkratší cestou směr Rumunsko, kde jsme si prohlédli náderné malované kláštery Jižní Bukoviny Sučevitu a Moldovitu a pak na rumusko-moldavskou hranici, kterou v těchto místech tvoří hráz přehrady na hraniční řece Prut.
Moldavsko, dříve nazývané Besarábie, se řadí k nejchudším evropským zemím asi také díky tomu, že v historii bylo vždy součástí nějakého většího státu a naposledy Sovětského svazu. Pozůstatky této doby nás provázejí na každém rohu. V centru měst nesmí chybět socha V. I. Lenina a lidé ho do dnes milují. Hlavní silnice jsou většinou asfaltové, i když v hodně špatném stavu, ale vedlejší cesty jsou vesměs tzv. gruntovky.
Jedním z cílů, které jsme měli v plánu navštívit, byl nejstarší pravoslavný skalní klášter v Moldavsku Tipova, který byl vytesán ve skále tyčící se nad řekou Dněstr, někdy ve 12. století. Nedaleko odsud je další klášter Saharna, kde je v kapličce ve skalách otisk chodidla Panenky Marie.
Na druhé straně řeky Dněstr je neoficiální stát Podnisterská republika s hlavním městem Tiraspol. Chová se jako samostatný stát s vlastní měnou, komunistickou vládou atd., ale oficiálně je součástí Moldávie. Když už jsme byli tak blízko, rozhodli jsme se i sem alespoň nakouknout.
Moldavsko je známé zejména svými vinicemi, které mají údajně podobné podmínky pro pěstování vína jako ve Francii. Nejznámější a také největší vinný sklep na světě, kde se údajně skladuje až 30 mil. lahví vína, se nachází nedaleko Kišiněva a nazývá se Cricova. My jsme měli tentokrát smůlu, protože byl sklep po rekonstrukci, otvíral se pro veřejnost až za pár dní a za nic nás nepustili dál.
Další zastávka byla v Orheiul Vechi (Staryj Orgév). Zde se nachází nejvýznamnější Moldavská památka – skalní klášter Nanebevzatí panny Marie. Klášter je vytesán do skály tyčící se nad řekou Raut a je z 12. století. Prohlédli jsme si starobylou vesničku, která tvoří součást muzea pod širým nebem. Cesta nás zavedla do města Curchi, kde je v jednom areálu soustředěno několik kostelů a klášter. Památky jsou značně zchátralé, ale zrovna probíhala rekonstrukce, která bohužel není příliš šetrná a kazí tak jejich historický ráz i hodnotu.
Projíždíme vesničkami, kde se zastavil čas tak před 70 lety, nádhernou krajinou zpět do Rumunska, kde jsme si ještě prohlédli Ledovou jeskyni a přes nádherné pohoří Appuceny míříme do Maďarska a pak domů.
Cesta trvala 10 dní a během níchž jsme nakroutili 5 tisíc kilometrů.
